V pátek před naším putováním si Evička a Mirek řekli své romantické ANO na Hukvaldech a v sobotu s námi vyrazili už jako manželata s prsteníčky ozdobenými drahým kovem.. Proto svůj příspěvek nazývám Svatební cesta do Krásné.. :-) Myslím, že si nepotřebovali (tak jak to dělali Josef Abrhám a Libuška Šafránková ve filmu Svatební cesta do Jiljí) navzájem prověřovat své partnerské kvality a i kdyby, ukázalo se, že se jako vždycky báječně doplňují. Rozhodně jim touto cestou ještě jednou gratuluji a přeji šťastné a krásné společné roky…

Tentokrát se obvyklá banda putujících jezdců trochu obměnila.. Vyrazili s námi poprvé Radek s Pavlou a taky nové tváře z Ostravy Lucka a Karin.. Lucka toužila po veselém koníkovi a nutno říci, že Bastík, na kterého padla volba, byl pod jejím vedením skoro jako beránek.. A pokud si trochu juchnul, jezdkyně skoro výskala nadšením, že přesně tak to má ráda.. :-) Hned v sobotu ráno ho načančala do vlastní westernové výbavy a byl v ní opravdu velký fešák.. Šedá srst nádherně ladila s tmavě hnědou kůží sedla a vážně moc mu to slušelo..úplná filmová hvězda, do prérie s ním… My ostatní jsme se vyštafírovali do anglického a s Evičkou a Ondrou v čele jsme vyrazili na novou trasu.. Harison se svým výstavním exteriérem a náturou „ mě nic nerozháže“ a Pedro s laskavým okem a heslem „jsem hodný a miluju vás všechny“ byli ideálními vůdci.. Počasí bylo skvostné a, abych nebyla nevděčná vůči přírodě, odpustím si poznámku, že kdyby bylo trošiličku méně horko, bylo by vše ideální. Nová trasa nás vedla do Krásné a bylo to opravdu krásné.. :-) Protože krajina je protkaná cestami, nevyhnuli jsme se kroku po asfaltu, ale některé louky, které nás pak čekaly, nám nechaly na asfalt zapomenout a užít si to parádní souznění s koníky v rychlejším tempu. Vždycky říkám, že když projedeme nějakou takovou louku, jsme rádi, že máme uši, protože endorfiny mají kudy opouštět naše těla a široširý nadšený úsměv by nám jinak mohl rozdělit hlavu ve dví.. Některé scenérie, zejména už v blízkosti Krásné, mě vyloženě uchvátily.. Stoupali jsme třeba podél řeky s horským kamenitým korytem, cválali a klusali po zarostlých loukách a vršky stébel trávy nás ťukaly do špiček bot… romantika byla završena… Taky s kolemjdoucími či kolemstojícími a sedícími byla legrace..zejména malé děti, které nás potkávaly, nadšeně počítaly, kolik těch koní vlastně je, a svorně s dospělými jásaly, že tolik jich cestovat ještě neviděly…Díky nové cestě jsem brodili o jednu řeku více.. Hlavně Wendy se pak starala o osvěžování sebe i všech kolem a s vervou hrabala kopyty do vodní hladiny… naše vděčnost za to neznala mezí, protože slunce a teplo byly neúprosné.. Mirkův vynález, když naše lahve s pitím chladil ve vodě z potoka a řeky, byl taky parádní… :-)

Penzion Pod Žorem je splněný sen unavených koňáků.. Tedy samozřejmě poté, kdy ho s předstihem navštíví Mirek a Evička a postaví ohrady pro koně.. Koníci měli k dispozici velké plochy trávy, i když je pravda, že hodně se taky soustředili na oholení dosažitelných větví stromu, který měli na pastvině. Flér mi trochu vylepšila konec dne, když mi svým subtilním kopýtkem udělala na mé mnohem subtilnější noze stejný pohyb, jako když kuřák zašlápne dokouřenou cigaretu a udělá takovou tu otočku chodidlem, aby měl jistotu, že vajgl nebude dál hořet.. Na jazyk se mi drala spousta sprostých slov a doufám, že nakonec jsem jich moc nevypustila.. Soustředíc se na to, abych se zbavila Fléřiny nohy, jsem moc nevnímala, co u toho říkám.. :-) Ale byla to jen drobná příhoda, kterou jsem spláchla skvěle vychlazeným pivem a zajedla výbornou večeří.. Paní majitelka penzionu je velmi příjemná a usměvavá dáma a snažila se nám dělat pomyšlení.. Zejména teplý dezert v podobě dvou tvarohových knedlíků s borůvkami a jahodami byla lahoda.. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme spali jako dudci a ráno se probudili odpočinutí a spokojení..

Možná to bylo novou trasou, možná koníci nepoznali, že jedeme v neděli domů, každopádně byli úplně zlatí a Lucka si stěžovala, že Bastíkovi ubylo veselosti a je nudně hodný..

Měli jsme se pohádkově a kdyby moje vlastní svatební cesta mohla vypadat podobně, byla bych v sedmém nebi… ;-) Tak doufám, že si to Evička a Mirek taky užili.. Přeji všem krásné léto plné koní, pohody a legrace…